SDH Veselá

Letní tábor - Posekanec

Sluncem zalité pobřeží, křišťálově čistá voda širého oceánu - prostě ráj.
Tropický ostrov Mugobundu čeká právě na Vás.
Zažijete zde nezapomenutelné zážitky a pravé letní dobrodružství.

Den 1. – Cesta do tábora, představení ostrova

Na začátek chci nás i vás pochválit za vzorný a hladký průběh dnešního letištního odbavení. Vše proběhlo plynule a bez nějakých zádrhelů, takže jsme se až do tábořiště dostali dle plánů, všichni a troufám si říci, že také se všemi věcmi všech.

Ovšem v rámci celotáborové hry se stala vážná letecká nehoda. Naše letadlo se z důvodu silné bouřky zcela odchýlilo z kurzu a v turbulencích ztroskotalo poblíž neznámého a zřejmě opuštěného ostrova. Naštěstí se všem cestujícím podařilo přežít…

Po příjezdu do krásně vyzdobeného tábora (část účastníků s rekvizitami a materiálem jela už včera) proběhlo krátké vzájemné představení a rozdělení nocležníků do stanů. Všichni to nějak zvládli a tvářili se alespoň ne zklamaně, tak jsou snad se svými dočasnými spolubydlícími spokojení. Jeden stan holek má dokonce vyhrazenu vlastní šatnu na věci.
Dále proběhla kratší hra na hledání původu jednotlivých účastníků, na základě kterého se děti rozdělily do družstev. My jsme mezitím zápasili se sečením zarostlé louky, výrobou ešusovníku, nadále jsme sekali, kopali odpadovou jámou, ještě pořád sekali, hrabali trávu, sekali a pak konečně na krásně posekané louce hráli fotbal, vyvolávku a všemi očekávaný Cube (házení těch hranolů).

Stany se zatím osvědčily skvěle. Máme hezké počasí, takže kromě mravenců, pavouků, komárů a dalších občasných spolubydlících děti vůbec nic netrápí. Dnešní večer je i celkem teplo, tak ani zimou trpět nebudou. Naopak pro nás to má velkou výhodu. Když se děti vyzují a zalezou do spacáku, už se jim nechce ven a tak na první den usnuli poměrně nezvykle rychle .
Navíc se jim možná ani ven moc nechce, protože u večerního ohně jsme zjistili, že ostrov, na kterém jsme ztroskotali, vůbec není opuštěný, jak jsme si původně mysleli… Kromě nečekané návštěvy jsme ale u ohně taky zpívali z parádních (ano, samochvála ) zpěvníků a hráli na kytary (máme tady 3!).

Teď už ale všichni hezky spí. My jsme taky dokončili, co bylo potřeba, a tak zase zítra…

Hesla a příběhy dne:
J: Tome, co to kopeš? T: Jámu. J: A na co? T: „Já nevím. Od přemýšlení je tady Sosák, já sem tady na prácu…“

J: Hraješ? L: Nehraju. J: A proč? L: Pro slepičí kvoč. J: Ale stojíš nám v hřišti. L: Nejsi můj taťka, abys mi říkal, kde mám stát!

Všichni „Však to se jen…“


Den 2. – První krůčky po ostrově
Dnes to bude článeček spíše pouze informativní, protože na vymýšlení velkolepých textů jsme přespříliš unavení (jako bychom tu už byli více než 1 noc)…
Ráno budíček v 7:30 (někteří brouky ve spacácích řešili už od 6 – jinak ale v noci spali všichni, na zimu stížnosti nebyly), rozcvička, snídaně (dojídání výborných buchet, kakao nebo čaj) a hurá na hru. Prvotní úkol na ostrově, který se na nějakou dobu stane naším novým domovem, je postavit si přístřeší. To musí být nejen dostatečně prostorné pro celou skupinku, ale také odolné větru, dešti. Děti si na stavbě daly dost záležet. Některé výtvory nás mile překvapily a jsme zvědaví na test voděodolnosti, který proběhne někdy v dalších dnech – a jsme zvědaví, kolik dětí se po něm půjde převlékat .

Po náročné stavbě následoval chutný oběd - gulášová polévka a kynuté knedlíky s ovocem a během odpoledního klidu si děti zahrály deskovky a další drobné hry.

V rámci odpoledního programu děti nosily vodu (fotky s igelitem připevněným na tyčkách) přes překážkovou dráhu a pak sbíraly jídlo (lístečky) v lese. Sem tam nám lehce sprchlo, ale nic, co by táborníky zahnalo do stanu. Naopak, byli jsme neustále přesvědčování, že tráva je po tom dešti úplně suchá a můžeme vyrazit na vlajky…

Před večeří jsme zahráli táborovou klasiku – vlajky. Ty opět nezklamaly a všichni se dobře bavili. Jediná větší kolize nastala při srážce instruktora a vedoucího. Pořád vůbec nevím, kde se tam najednou vzal! Prohlédl jsem si pár hvězdiček a na památku mi zůstala boule na nose.

Jinak jsme trochu nesví z toho, že zatím nebyl losovaný žádný pořádný trest. Ne, že by všichni byli tak hodní, ale zatím nikdo výrazně nepřestřelil… Z letitých zkušeností ale předpokládáme, že je to, hlavně u některých, jen otázka času a i my si přijdeme na své.

Kromě jednoho bolavého bříška (zdůrazňuji, že ne z jídla, ale ze stesku ), drobné nevolnosti (ze zatím nezjištěných příčin), mojí boule a pár tradičních dětských odřenin zatím žádné zdravotní problémy nemáme – a snad to tak zůstane i nadále.

Zítra nás čeká celodenní výlet na zámek do Nových hradů, takže rychle spát ať jsme odpočinutější než dnes. Dobrou noc…

Hesla a příběhy dne:
Vedoucí: Dneska půjdou do sprchy všichni, kteří mají 12 let a více. Kdo je mladší, může dobrovolně už dnes, nebo půjde povinně zítra.
A: Hej Luky, dobré, ty máš 11!

Den 3. – Výlet Nové Hrady

Dnes byl budíček opět 7:30. Někteří už asi nemohli dospat rozcvičku, tak byli vzhůru o něco dříve, ale pro většinu dětí se to zatím jeví jako optimální vstávací čas. Na rozcvičce každý musel vymyslet alespoň 1 cvik, který pak všichni zopakovali a pak chutná snídaně. Hned na snídani dostaly děti pokyny: batůžek, láhev na pití, pláštěnka, mikina, svačina a za chvíli vyrážíme na výlet.

Děti během chvíle vzorně nachystané a tak jsme chvíli po 9 vyráželi na krásnou trasu – Posekanec - Maštale – Vranice – Nové Hrady. Cesta příjemná, hezky lesem, ve stínku mezi skalními útvary se dětem líbila a díky tomu nám úvodních 10 kilometrů, proložených drobnými hrami, rychle uteklo.

I nejmenší prďošci to zvládli bez větších problémů, takže jsme nemuseli řešit ani bolavé nožičky. V cíli nás za odměnu čekal krásný zámek s velkými zahradami a parádním bludištěm, ve kterém jsme si samozřejmě hned střihli hru. Za odměnu pak byl odpočinek v zámecké kavárně a cukrárně, kde jsme vykoupili všechny zákusky, dortíky a notně zmrzliny.

Na cestu zpět do tábora jsme se pak rozdělili – každý dle svých sil, možností a motivace zvolil, zda si cestu malinko zkrátí autobusem, nebo půjde i celou cestu zpět pěšky (kratší trasa byla za celý den cca 16 km, ta delší dokonce přes 20). Opět musíme děti pochválit, že to všichni zvládli, bez výjimek a hezky po svých (aspoň teď víte, kolik toho zvládnou, když chtějí - nepodceňujte je ).

Jinak jsme dnes řešili nějaké štípance, objevilo se i pár klíšťat a jedno odřené koleno z havárie v bludišti. Bolavé koleno se také snad zlepšilo - dnešní túru hravě zvládl. Instruktoři nám pak ráno hlásili „pouze“ 2 noční výjezdy – ale bylo to jenom malé kňourání, kdy někdo nemohl usnout, ale během chvilky hezky chrupkal…

Hesla a příběhy dne:
Při svačině (chleba s česnekovou pomazánkou)
P: Zoe, ty si jdeš ještě pro další chleba? Z: Jo, mě to vaše máslo strašně chutná…

A: Sosy, kde tady na pustém ostrově berete jídlo? S: Na ostrovech bývá jídlo. A: A kde máte slunečnice? S: Proč zrovna slunečnice? A: Protože tu máte slunečnicový olej! (Jako bysme tu žádné jiné jídlo neměli ).

Den 4. – Zkouška přístřešků, přehrada

Omlouvám se všem, kteří zde chodí na pravidelné počtení, ale dnes jsem zcela sobecky zvolil možnost posezení a povídání u ohně, místo vymýšlení textu za dnešní den . Fotky jsem ale samozřejmě udělal. Myslím, že z nich dobře vyčtete, co jsme dnes s dětmi celý den dělali...

Zítra nás čeká opět celodenní výlet do "Peklo Čertovina". Část půjdeme pěšky a část pojedeme autobusem. Budeme i vstávat dříve než obvykle, proto dnes na vše čas nevyšel...

Den 5. – Výlet peklo Čertovina

Dnešní budíček pro děti byl kvůli výletu posunutý už na 7 hodin. Kratičká rozcvička, rychlá snídaně (ovesné vločky s ovocem a čokoládou) a hektické balení. Autobus nám jel o půl 10 ze zastávky přes 3 km od tábora a proto jsme před půl 9 museli vyrazit. Rychle nabalit svačinky, vydat skoro 100 litrů pití dětem, „zavřít“ tábořiště a hurá na výlet.

Řeknu vám, dneska bylo ale teda úmorné horko… Naštěstí jsme velkou část trasy šli lesem nebo alespoň někde ve stínu. Po krátkém svezení autobusem jsme pak šli trasu „Ferrata šilinkův důl“, podívat se ke hradu Rychnburk a na rozhlednu Borůvka. Ještě před návštěvou rozhledny jsme si dali dlouhý odpočinek v občerstvení spolu s malinovkou, zmrzlinami, chipsy a utopenci, které jsme pánovi vyjedli asi všechny (ne že bychom neměli dost vlastního jídla, ale zkrátka přišla chuť).

Od rozhledny nás pak převezl objednaný autobus až do Hlinska - zastávka peklo Čertovina. A že to tam vypadalo jako v opravdovém pekle by Vám mohly vyprávět hlavně naši nejmenší, kteří se nás drželi jako klíšťata, místo aby se jako obvykle tlačili dopředu. Čerti v pekle nám předvedli ukázku mučicích nástrojů s názvy „držkoplesk, řiťoplesk a řiťopich“, které si někteří z nás vyzkoušeli. Dále nám ukázali čertí školu a sám Lucifer nás pozval do čertího šenku na kofolu. Prošli jsme si komnaty s ukázkami 7 smrtelných hříchů a dostali ochutnat preclíky připravené v pekelné kuchyni. Dětem se peklo opravdu líbilo a doufáme, že si z něj odnesly silný zážitek.

Po cestě zpátky do tábora nás pak chytla pořádná průtrž mračen. Všechny stany naštěstí vydržely a mokrý byl pouze 1 spacák, který jsme vyměnili za náhradní erární. I teď večer dětem na stany prší, ale nebojte, jsou všechny hezky v suchu a spinkají (zima jim není ).

Zítra přes den hlásí zase hezky a horko, takže mokré věci usušíme a budeme dále pokračovat v souboji s opuštěným ostrovem. Dobrou noc a zase zítra…

Hesla a příběhy dne:
B: Peťo, mě to asi baví chodit. Ale jenom trošku…

Z úklidu stanů
Dívej, spacák stačí takhle přeložit, to jsou 3 vteřiny a je hezky uložený. V: No jo, ale co mám dělat s tím oblečením?! (Složením spacáku se odkryla halda skrčeného oblečení umně skryta pod spacákem).

Při zažívacích obtížích
Já: Kuňkáš jako malá žabka, mluv nahlas. Z: Protože kdyby mě to natáhlo, tak abych stihla zavřít pusu…

*Edit: Doplněno asi 80 fotek, které jsme včera omylem nestáhli z foťáku. Za to se omlouvám, ale na úkor úpravy těchto fotek již nestihnu článek za další den.

Den 6. – Sušení tábora, únos dětí

Valnou část noci nám propršelo. Už nešlo o bouřku, ale o vytrvalý déšť, který neúnavně padal. Stany naštěstí večer prošly důkladnou přípravou, a tak následky byly minimální - 1 trošku mokrý spacák a pár karimatek. Před obědem už ale vysvitlo sluníčko, a tak jsme vše důkladně rozvěšeli a usušili. Všechny děti propršenou noc bez problému zvládly a za zvuku kapek spaly až do rána.

Dopoledne proběhl "únos" nejmenších dětí, které pak zbytek skupinky musel zachraňovat. Zlí (tajemní obyvatelé ostrova) je přivázali v lese ke stromu, děti musely získat klíče k zámku a unesené členy osvobodit.

Odpoledne proběhla návštěva pana Šuvady, který dětem dovezl výborné buchty a koláče - ale děti o tom ještě neví, budou na snídani . My jsme ochutnali jenom malý kousek...

Určitě jste si všimli už na fotkách ze včerejška, že část tábora raději volí mytí pod pumpou než ve sprše. Máme z toho radost, že jsou tak odolní. A vy aspoň víte, že můžete doma ušetřit za teplou vodu .

Více toho napsat nestihnu, všechen čas zabralo třídění a úprava fotek a ve 2 v noci je nejvyšší čas jít spát . Dobrou noc...

Hesla a příběhy dne:

Debata instruktorů:
J: Tu vodu ze stanu budeme snad kýblovat. T: Ale zase ta pohoda večer u bazénu...
- Instruktoři si chytře postavili stan v ďolíku, a tak měli ráno v předsíňce 5 cm vody.


Pro naše věrné čtenáře
Nic se nám nestalo, žádné problémy nemáme. Měli jsme jen náročný program, pro děti byly připraveny noční hry a včera spaní pod širákem, kdy jsme s nimi byli venku. Proto jsem se nedostal ani k fotkám, ani ke psaní článku .


Den 7. – Přehrada, narozeniny, noční „výlet“

Přiznám se, že 2 dny zpětně se mi to dopisuje velmi těžce. Tábor běží ve vysokém tempu a já už si skoro nepamatuji ani dnešní snídani, natož co bylo předevčírem . Proto snad pouze ty nejintenzivnější zážitky…

V rámci dopoledního programu děti běhaly za kvízovými otázkami. Kombinace běhu a vědomostní soutěže je zjevně bavila a nejzajímavější byly jejich debaty, která otázka je učivo jaké třídy a kdo je daný předmět učil.

Na oběd česneková polévka a všemi oblíbené buchtičky s krémem, již tradičně obarveny do nějaké chutně vypadající a vyložené lákavé barvy (letos zelené).

Dle předpovědí počasí měla být poslední možnost na koupání a jezdění na lodích na zdejší „přehradě“. Proto ji nešlo nevyužít a bez váhání jsme vyrazili. Děti si vodu vždy skvěle užijí a málokterá hra jí je schopná konkurovat.

Večer nás pak čekala dvojnásobná oslava narozenin. Verča a Pavel od nás dostali malý dáreček a sfoukli si své narozeninové svíčky. Pavlovi pak rodiče k narozeninám poslali také dort, z čehož samozřejmě těžily všechny děti, protože Pavel se s nimi podělil.

Chtěl bych zdůraznit, že jediný, na koho se dortu nedostalo, jsem byl já. Ale stálo mi to za to. Připravoval jsem totiž v době oslav speciální úkol pro instruktory a vedoucí skupinek z řad dětí (5 nejstarších účastníků tábora). Ti ale vůbec nevěděli, že se na ně něco chystá…

Využili jsme večerního zpívání u ohně k zákeřnému zcizení jejich spacáků a zanechání vzkazu, že pokud se dnes chtějí vyspat, musí si svůj spacák zasloužit. Byla pro ně připravena přibližně 8 kilometrová trasa vedoucí po zdejších turistických s cyklistických trasách plná různých úkolů. 8 km se nezdá mnoho, ale když na ně musíte vyrazit vybaveni žebříkem, 3 lany, 2 pilami, sekerou, záchrannými vestami, dřevěným špalkem pojmenovaným Igor - kterého musíte nést sebou a táčkami, které vržou tak nahlas, že skoro budily lidi v domech, kolem kterých vedla trasa, dá Vám to asi celkem zabrat… Hlavně když některé úseky vedou místy, které je problém sejít i za dne a bez takového nákladu.

Až na orientaci v mapě je musím pochválit. Kdyby se v půlce neztratili a nedošli do vesnice, kam vůbec jejich trasa nevedla, nejspíš by vše splnili jak měli. Takto si ale výlet trochu protáhli a prozkoumali krásy širokého okolí . Do tábora se vrátili někdy po 4 hodině ráno a proto, i když nesplnili vše, dospěli jsme k závěru, že spacáky si zaslouží a mohou jít konečně spát. Věřím, že zážitky nemusí být vždy pozitivní, hlavně když jsou intenzivní a proto, i když dostali zabrat, tento úkol si užili a vrátili se plní silných dojmů a zážitků, které jim zůstanou velmi dlouhou dobu .

Den 8. – Koňské pastviny, příšery
Po téměř celonoční hře byl pro instruktory a nejstarší děti posunutý budíček na neurčito – zkrátka až se budou cítit tak vstanou. Dopolední program byl proto volnější a zaměřený na dohánění restů v již rozehraných hrách, kde si ti menší mohli poradit bez „vedoucích“ skupinek. Na oběd pak byla bramborová polévka a dětmi velmi oblíbené těstoviny s kabanosem a kečupem.

Po odpoledním klidu následovala pro menší trošku složitější hra nazvaná „Koňská pastvina“. Faktor náhody v ní však hrál takovou roli, že i malí měli šanci na úspěch. Vedoucí a instruktoři se rozdělili na "Mustangy, Oslíky a Kulhavé poníky" a vozili děti po zastávkách. Úkolem dětí pak bylo objet všechny zastávky na mapce v co nejkratším čase. Hra je to opravdu zábavná. Hlavní nevýhoda ale spočívá v tom, že vedoucí se naběhají mnohem více, než děti . Zařadit do programu více takových her by proto určitě nebylo rozumné . Přeci jen cílem nemá být uštvat vedoucí...

Už několik táborů jsme si říkali, že musíme pro děti udělat nějakou noční hru a nejlépe i spaní venku pod širákem. Ale nikdy jsme se k tomu moc nedostali, nebo to z nějakých důvodů nestihli do programu zařadit. Letos, také vzhledem k tomu, že náš tábor je opravdu na okraji lesa zcela mimo vesnici, jsme si už řekli "kdy jindy, než ne teď". A to byl také důvod k tomu, proč jsem nestihl zveřejnit žádné fotky ani článeček...

Pro ty menší táborníky tak na večer byla připravena hra "příšery". Každý z vedoucích a instruktorů představoval nějakou příšeru se zvláštním jménem. Úkolem dětí pak bylo zapamatovat si jména příšer, aby mohly proniknout do jejich doupěte pro sladkou odměnu... To se nakonec všem úspěšně povedlo, příšery byly překonány a děti si vysloužily svou odměnu...

Další z věcí na našem seznamu nesplněných "přání" z předchozích táborů bylo spaní pod širákem. Protože jsme věděli, že v rámci tohoto tábora je to taky poslední šance, aby jsme to uskutečnili, hned po noční hře vyrazila část dětí spát dle svého výběru buď do lesa nebo na louku před stany. I když spaní pod širákem bylo zcela dobrovolné, větší polovina dětí raději než pohodlí stanu zvolila malé dobrodružství - což nás opravdu potěšilo.

Všichni, kteří vyrazili do lesa, se úspěšně prospali až do rána. Někteří, kteří zvolili louku, si to pak v průběhu noci rozmysleli a raději se stáhli zpět do stanu. To ale vůbec nevadí, podstatné je, že většina dětí byla spokojená s novým zážitkem...

Hesla a příběhy dne:
Š.P. nám na táboře při sprchování dětí už 2x brečel a nechtěl říct proč. Lámali jsme si nad tím hlavu, čeho se asi bojí, nebo co se děje. Přitom v rybníku se koupal jako kapr. Až dnes přijdu za ním do stanu, a říkám: "Š. dneska půjdeš do sprchy." On už nachystané věci a s úsměvem utíká přímo do sprchy. Tak zkouším využít příležitosti a ptám se: "Š., řekneš mi, proč jsi minule plakal a nechtěl se jít osprchovat?" A Š. na to: "Maminka mi říkala, že mám tričko na 2 dny a kraťasy na 2 dny. A mě by to nevycházelo..."
- Náš pokyn totiž zněl, že si každý po sprše obleče všechno čisté. A sprchování "bohužel" pro Š. vycházelo na den, kdy měl na sobě tričko teprve 1 den. Zkrátka, nedalo se vyhovět. Buď neposlechne nás, nebo maminku - no kdo by se nerozplakal .

Den 9. – Výlet záchranná stanice Pasíčka
Po noci, kterou někteří strávili v lese, případně na louce, jsme měli trochu pozdější budíček. Protože déšť byl hlášený až na večer, rozhodli jsme se po snídani vyrazit na půldenní výlet do záchranné stanice Pasíčka. I když to z tábora bylo jen 5 km, tak jen jsme vystrčili nos, začalo pršet. Naštěstí ne příliš intenzivně a navíc s přestávkami, takže jsme cestu vcelku bez problémů zvládli.

Záchranná stanice moc pěkná. Paní nám udělala výklad, jak se k nim které zvířátko dostalo a proč už ho nemohli vypustit do volné přírody. Děti nejvíce zaujala sova Rozárka, kterou si mohly pohladit a která jim zobákem jemně oždibovala prsty, ochočená divoká prasata a určitě taky rys. Někteří si ze záchranné stanice odnesli také vzrušující zážitky, kdy dle vyjádření Jonyho došlo k jeho zákeřnému napadení strakou, kdy tento poraněný opeřenec jej téměř klovl do prstu na ruce.

Cestu zpátky si někteří částečně zkrátili autobusem, protože nám opět přeprchávalo. A v táboře na nás už čekala uvařená zelňačka, na které si děti výborně pošmákly…

Od teď už nám pršelo poměrně souvisle a intenzivně a tak jsme následující hru byli nuceni částečně přesunout dovnitř. Přesto děti bavila a (mimo jiné) pojídání piškotů na čas bylo určitě zážitkem.

Hned po hře následovala vydatná a všemi oblíbená večeře – hamburgery… Tedy kaiserka, kečup/hořčice, zelenina dle vlastního výběru a na naší obří pánvi osmahnutá sekaná . Protože déšť stále nepřestával, potřebovali jsme hru dovnitř. A šestý smysl nikdy nezklame.

Protože na dětech bylo vidět, že trojkombinace včerejší noční hra, spaní pod širákem a výlet s deštěm se na nich podepsala a tak na večerku před 9 hodinou večer si nikdo nestěžoval . A my jsme díky tomu mohli o to dříve sednou na nezbytné přípravy na předposlední táborový den, já se pokusil alespoň trochu dohnat restíky způsobené nočními programy pro děti a třeba se nám podaří taky snížit spánkový deficit .

Hesla a příběhy dne:
Omlouvám se mamince, ale opět tu máme příběh se Š. P. Na dnešní oběd byla zelňačka, a Š. mi říkal, že zelňačku nejí ani doma, že mu nechutná. Tak si říkám, že to na něj zkusím... "Š., ale tohle je jiná zelňačka, než vaříte doma. My jsme se o tom bavili s mamkou, že to vaří jinak. Aspoň ochutnej." A dopadlo to tak, že Š. ochutnal a byl si 3x přidat. Tak ho utvrzuji v tom, že jsem mu to říkal. A Š.: "Jo, je moc dobrá, to zelí tam není vůbec cítit." - Přitom ešus měl plný zelí a jak mu šmakovalo...

Den 10. – Záchrana z ostrova, loučení
Dopíšu snad časem. Ale už teď vím, že spíš asi ne... Takže s tím moc nepočítejte.
Jen ve zkratce - bylo to fajn, všichni se zachránili a i když vyhráli ti nejlepší, odměnu si zasloužili všichni.


Každopádně doufáme, že se dětem s námi líbilo. Moc všem děkujeme za pozitivní reakce a poděkování, která se k nám dostala. Já za sebe můžu říci, že se mi s dětmi na táboře moc líbilo a po návratu domů, hned ve středu večer, už mi po nich všech bylo smutno a záviděl jsem vám, že je máte u sebe doma .


Na závěr si dovolím ještě poděkovat všem táborově zainteresovaným:
- vedoucím za přípravu tábora, odvedenou práci a vzájemnou toleranci ,
- instruktorům za nezbytnou a ochotnou pomoc se vším, co bylo potřeba,
- rodičům za projevenou důvěru a podporu,
- dětem za to, že díky nim nás to pořád baví...

Tímto všem, kteří se dočetli až sem, děkuji za pozornost. Loučím se a snad někdy příště, u dalších táborových zápisků, na shledanou...


Organizační věci (obdobné jako loni) :

- Pokud bude tábor v další roce, termín a místo konání se budeme snažit zveřejnit nejpozději v lednu 2018 zde na našich stránkách, na Facebooku a letošním účastníkům také přes SMS.

- Ztráty a nálezy máme stále v hasičárně. Tento pátek od 15:30 máme s dětmi trénink a můžete se tak ještě přijít podívat, co tam zbylo. Pokud doma někdo našel něco, co není jeho, může to tam donést.

- Pokud se některým dětem, které ještě nejsou naši členové, líbil náš kolektiv a rády by toho s námi podnikaly více (včetně tréninků a jezdění na soutěže - mnohdy vícedenní včetně Prahy, Šumperka) budeme rádi, když se nám ozvete. Dáme Vám více informací a řekneme, kdy kam máte dorazit. Není problém se kdykoliv připojit. Konkrétně nyní v srpnu budeme mít tréninky každý pátek od 15:30 (kromě deště).

- Během roku pořádáme další "nesoutěžní" akce, kterých se mohou děti účastnit (zimní tábor, víkendové akce, výlety). Jsou pořádány zcela nepravidelně dle času a možností vedoucích. Informace o nich budou obvykle na našich stránkách nebo je rozesíláme přes SMS.

- 19. srpna pořádáme na hřišti ve Veselé dětské odpoledne. Bude tam plno atrakcí pro děti, včetně možnosti bagrovat na opravdovém bagru, jezdění na segway atd. Večer pak zábava pro dospělé s kapelami Rockoví Lišáci a Syrup - Kabát revival. Budeme rádi, pokud nás přijdete svou návštěvou podpořit (nejlépe s partou známých). Peníze z akce jsou pak investovány do činnosti sboru - hlavně práce s mládeží.

Po kliknutí na náhled se zvětšená fotografie otevře v novém okně.

Další ročníky, kterých jsme se účastnili:
2010 2011 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023