SDH Veselá

Letní tábor - Velký Újezd

Egyptská říše se hroutí, mocný faraon Menefer náhle bez potomka zemřel... Kdo nastoupí na prázdný trůn? Pouze ten, kterému se podaří na památku faraona Menefera postavit nejskvostnější hrobku a pyramidu, která bude čnít až k nebesům...

Den 1.
Po drobných trampotách na cestě, kdy nám kvůli zpoždění vlaku ujel autobus před nosem (jó, kdybychom tak ve sboru měli nějakého rychlého běžce, co by ho doběhl, možná bychom ho stihli ), jsme se lehce po obědě dostali na místo určení. Všechny chci na začátek uklidnit, že cestou jsme tentokrát nic neztratili - a nebo o tom zatím alespoň nevíme , takže to nebude nic důležitého.
Děti se po chvilce soubojů o nejvyšší dvoupatrovou postel úspěšně zabydlely ve svých pokojích a dojedly většinu jídla sbalenou z domova (co pak nezvládly samy, jsme jim s vynaložením všech sil pomohli zdolat my). Následně proběhly všemi dětmi oblíbené "prndy" co se smí/nesmí, kam je zakázaný vstup a celkově: "ti vedoucí se k nám chovají JAKO K MALÝM DĚTEM!!! No hrůza děs..."
Během dne se pak děti rozdělily do skupinek a každá si oživila svou "mumii". Podle sídelního města si skupinky vyzdobily erb a vymyslely historii svého starobylého domova.
Na večeři byl chutný teplý pes (hot-dog se zelím). Tato výživná a na přípravu náročná krmě sklidila nevídaný úspěch, kdy si všichni šmakovali a nezbyl ani drobek.
Večer dorazili bohové (děti to komentovaly slovy, jestli si jako opravdu myslíme, že nás nepoznaly), kteří budou děti provázet po celý připravený program a byly položeny základy majestátní pyramidy pro mrtvého faraona.
Aktuálně (přibližně kolem půlnoci) už většina dětí snad spí a nebo to během našich kontrol minimálně úspěšně předstírá. Zkrátka se těšíme na další den plný zažitků a zkušeností s dětskou vynálézavostí.

Den 2.
Pro příští rok bude podmínka převzetí dítěte na tábor jeho předání v unaveném stavu!! Do kdy ti v noci rejdili.. A po šesté ráno už byli první manekýni v koupelně a gelovali si vlasy. Nevím jistě, na koho chtěli zapůsobit, když tu máme jen dvě mladé slečny, ale možná to bylo kvůli našim kuchařkám...
Po vydatné jogurtové snídani byla první větší hra pro skupinky. Jejich úkolem bylo najít oázu s vodou a tak "bloudili" po vesnici a dostávali náročné úkoly, až na ně v cíli čekala sladká odměna.
Protože dnes všude padaly teplotní rekordy, řekli jsme si, že není na co čekat a půjdeme k vodě (stejně už nešlo vydržet poslouchat pořád dokola, jak je horko, nejde nic dělat a proto je to vlastně i v našem zájmu). A protože jsme teda povolili, tak se samozřejmě hned po obědě úplně zatáhlo... Ale bylo dobře, že jsme se nenechali odradit, spadlo pár kapek a bylo zase krásně.
I kdybychom si lámali hlavu celý týden, vděčnější program než koupání stejně nevymyslíme. Jako každý rok jsme měli k dispozici i lodě a tak si každý přišel na své. Jen chutná odpolední svačinka, kterou jsme pro děti dosmýkali až na deku, byla poměrně fiasko. Zkuste jablkem a oplatkem konkurovat palačince nebo hamburgeru, který prodávají o 4 metry vedle. Bohužel, ani zdejší vedoucí nejsou dokonalí a protože nechali foťák na posteli, fotky z koupání budou až příště...
Na večer jsme si dali už jen nějaké drobné hry a kdo měl chuť, opekl si špekáček nebo chleba. Článek píšu přibližně stejně jako včera, ale světe div se, VŠICHNI DÁVNO SPÍ. Ani pozdní telefonát a telefon burácející u hlavy je nevzbudí. Dětská únava je krásná věc. No, ale uvidíme, v kolik hodin ráno budou zase první z nich poletovat a vymýšlet další neuvěřitelné věci. Ale stejně už se na to zase těšíme...

Den 3.
Opravdu spali až do rána voda je zkrátka zničila.. Hned po probuzení byla důkladná ranní rozcvička, instruktoři si dali pořádně záležet, aby si děti protáhly svaly snad i za ušima. A pak?! - tousty na snídani! No zkrátka, pošmákli jsme si všichni.
V rámci celotáborové hry jsme si zkusili, jak náročné je dodat dostatek vláhy vyprahlému poli, aby bylo možné sklidit bohatou úrodu.
A protože víme, že rodiče na své ratolesti doma neustále myslí a chceme jim za to udělat radost, vytvořili a poslali jsme všichni nějaký vzkaz. Schválně jestli poznáte z fotky, který lístek najdete doma ve schránce zrovna Vy.
Po obědě byla menší vycházka s další hrou zaměřenou na hospodářství. Úkolem bylo nasbírat suroviny potřebné na stavbu jednotlivých budov. Nenápadně jsme tak ukryli snahu děti utahat během .
A protože jsme tábor velmi kreativní, každý si pak ozdobil vlastní lžíci. Doufáme, že lžíce dětem dlouho vydrží, zažijí s nimi ještě mnoho dalších táborů a taky procestují pořádný kus světa.

Den 4.
Už je poznat, že tu chvíli jsme. Všechno tak nějak lépe šlape, zkrátka paráda. Dopoledne bylo ve znamení her na místním hřišti a zakončili jsme ho oblíbenou bojovkou "vlajky".
Během oběda jedno dítě prohlásilo: "Proč není svět z brambor a masa, kdyby jo, celý bych ho sněd!" - což byla reakce na kuřecí nudličky s brambory našich kuchařek .
Protože vedra trvají, odpoledne jsme šli opět k vodě. Tentokrát jsme kromě plácání na břehu taky závodili na lodích. A i když jsme foťák tentokrát vzali, fotky ze závodů nejsou - došla nám baterka . Ale předtím jsme naštěstí stihli udělat hromadu fotek "vodních radovánek", takže jste o zas tak moc nepřišli.
Po večeři a nástupu ještě sladký bonus - zakysaná smetana s ovocem a piškotem a hurá spát. Zítra nás čeká náročný den - celodenní výlet, tak ať mají děti dost sil.

Den 5.
Hned ráno, po snídani, začaly přípravy na celodenní výlet. V plánu byl hrad Helfštýn a pak lanové centrum, ať mají děti taky trochu toho adrenalinu.
Po informaci, že půjdeme pěšky asi 7 kilometrů, se některým dětem sice začaly podlamovat kolena (ve skutečnosti to bylo kilometry jenom 3), ale nakonec jsme na hrad i přes úmorné vedro úspěšně dorazili (počasí nám zatím opravdu přeje).
Hrad byl opravdu parádní. Šikovná slečna průvodkyně, bohatá historie samozřejmě propletená pár strašidly.. Myslím, že i děti výklad opravdu bavil, což nás mile překvapilo. Na prohlídku hradu plynule navazovala exkurze mincovny, kde si všechny děti zkusily razit svou vlastní minci. Také díky vtipně vedenému výkladu ražba mincí děti opravdu zaujala .
Nabitý program jsme při všech příležitostech prokládali přestávkami na pití (myslím, že i nejmenší účastník vypil za celý den tak kýbl tekutin) a svačinkami výborné česnekosýrové pomazánky, které se za ten den snědlo až neuvěřitelné množství.
Po troše historie následoval konečně ten dětmi očekávaný adrenalin! Kdo si troufl, mohl na vysoké lanové překážky (a že tam chtěli opravdu všichni, bohužel, někteří ještě mají příliš krátké ručičky a nožičky ). Kdo nemohl do korun stromů, čekaly na něj jiné spletité překážky těsně nad zemí. Chvíle volna vyplnila lukostřelba a trampolína. Na závěr se do lan zaplantali také vedoucí. Děti chvilku naší absence, kdy jsme na ně shora rukama nedosáhli a náš křik mohly klidně ignorovat a dělat, že neslyší, inhed využily a začaly být řekněme "trošku dovádivější". Rychle je ale schladila rázná slečna vedoucí lanového centra a postavila je zpátky do latě . Děti to komentovaly slovy, že: "Dneska byla nějaká ostrá".
I cestu zpět jsme zvládli. Děti byly šikovné a na náš vkus až překvapivě "bez řečí" ťapkaly hezky dolů z kopečka, i když bylo pořád pěkné vedro. Hned po návratu do tábora tak začalo velké mytí a napájení upocené, zaprášené a silně vyčerpané osádky.
Jako malé večerní překvapení pak byla nejen pro oslavenkyni, ale i pro všechny děti, oslava narozenin Verči. Nakoupili jsem tak nějaké dobrůtky a hromadně jí popřáli všechno nejlepší.
Každý večer dětem před spaním čteme. Dokonce i ti nejstarší to dá se řící přímo vyžadují (i když nevím, jestli mají zájem o literaturu nebo o slečnu kuchařku). A dnes snad poprvé nikdo nevydržel ani do konce první kapitoly . Což podle mě celkem vypovídá o tom, jak vyčerpávající program jsme dnes měli .

Den 6.
Abyste správně pochopili první fotky, ještě ze včerejší noci (ano, ta jak tam David spí venku), jde o noční hlídku, kterou si za "odměnu" občas někdo vylosuje z našeho osudí. V tomto případě nás ale velmi zaujala šetrnost ke karimatce, zřejmě aby nedošlo k jejímu proležení .
Ráno (nejen) děti spaly neobvykle dlouho, únava z výletu byla prostě veliká. Hned po snídani ale nadšeně vyrazily na louku luštit egyptské písmo, kde toho zase naběhaly až až... Zpátky nás sice vyhnala bouřka, naštěstí ale nepršelo dlouho a navíc, chvilka odpočinku v chalupě vlastně všechny potěšila.
Oběd? Všemi oblíbená hrachová kaše (to opravdu není ironie, vždycky se jí sní obrovská kupa)! Po obědě chvilka oddechu a nějaké ty relaxační deskovky. Aby toho odpočinku ale nebylo příliš, hned pak jsme si zase na hřišti dali vlajky. Při nich všichni hrají s obrovským zápalem a tomu taky odpovídal náš stav po téměř dvou hodinách hraní - všichni spocení, odření, špinaví a hrozně unavení , zkrátka paráda.
Na večer si děti zkusily vyrobit vlastní papyrus a proběhlo vykonání studené sprchy jednoho malého zlobila (ano, taky si ji vylosoval ). A pak jsme se nestačili divit, ale děti si tak nějak samy sedly kolem ohně a začaly (světe div se) ZPÍVAT!! No překvapily nás opravdu mile. Před spaním jsme ještě vyhodnotili průběh celotáborové hry a rychle do hajan...

Den 7.
Pardon, ale napíšu to jindy než dneska ..

Den 8.
Po náročném posledním večeru, kdy jsme dětem trochu protáhli večerku, bylo vstávání náročnější než obvykle . Po rozcvičce, na které jsme si dali dostihové závody, začaly přípravy na odjezd. Na snídani proběhlo dojídání všech "nedojedků" v podobě poslední vánočky, posledního chleba, tam trocha marmelády, tady pouze máslo - zkrátka, každý si vybral podle svých momentálních chutí.
Hned po snídani pak nastal všemi "oblíbený" závěrečný úklid. Jeho velká výhoda je v tom, že konečně najdete všechny věci, které jste naposledy viděli hned po příjezdu, kdy ale ještě nebyly potřeba. Ovšem v zápětí, když jste pro ně najisto šli, tajuplně zmizely! Určitě jsou někde v blízkém okruhu Vašeho kufru, ale stejně se Vám je celý týden nepodařilo znovu spatřit. Často jsou pak přímo v kufru Vašeho souseda. A to pak malí kluci koulí oči, na co asi jim maminka sbalila do baťůžku horní díl holčičích plavek!
Abychom během balení věcí neměli moc velkou pohodu, museli jsme ještě odstranit defekt na autě. Pak už šlo ale všechno hladce. Děti pomáhaly jak jen mohly.. Nosily, skládaly, podávaly, vysávaly, třídily odpad.. Zkrátka vše krásně šlapalo a i díky nim jsme zvládli chalupu předat nablýskanou snad ještě víc, než jsme ji před týdnem přebrali.
Cesta domů tentokrát proběhla bez větších problémů a pak už všechny čekalo vytoužené setkání s rodiči .
Za sebe bych na závěr chtěl říct, že jsem si tábor opravdu užil a spolu s ostatními vedoucími máme spoustu zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat. Jsme rádi, že jste se nebáli svěřit nám Vaše děti a doufáme, že se nás za rok co nejvíce opět sejde na dalším a snad ještě lepším táboře.

Po kliknutí na náhled se zvětšená fotografie otevře v novém okně.

Další ročníky, kterých jsme se účastnili:
2010 2011 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023