SDH Veselá

Letní tábor - Zábřeh

Na vědomost se dává, že země Letábilie hledá svého krále! Vybuduj největší město a ovládni celou zemi...

Adresa tábořiště: Středisko Junák Zlatá lilie, Rudolfov 1578/13a, Zábřeh, 789 01. Abyste mohli poslat pohled nebo bábovku ...

Den 1.
První den tábora je vždycky nejnáročnější... Alespoň teď večer si tak všichni vedoucí připadáme. A chtěl bych ještě jednou zdůraznit slovo vedoucí!
Ráno nejprve stres sbalit sebe a pokud možno toho zapomenout co nejméně (ano, samozřejmě, šlo by to možná dělat jindy než na poslední chvíli, ale co si budeme namlouvat, když se to nepodařilo předchozí roky... a přece nebudeme měnit "ověřený" systém ).
Pak následuje kupa všelijakého harampádí, lodě, asi tak 100 záchranných vest, tuna jídla, zánovní tiskárna váhy slůněte, která při tisku vydává zvuk asi jako soustruh, lavičky a samozřejmě hlavně "mapa světa" - tu uvidíte další dny.
Cesta vlakem byla naštěstí rychlá. S pokřikem "dobrých lidí se vejde" jsme nejprve prohrnuli a následně obsadili uličku přeplněného vagónu a po chvilce už jsme vysedali v Zábřehu.
Na dětech je vidět, že doma opravdu nestrádají a mají dostatek péče a spánku. To jim umožňuje přijet na tábor odpočinutí a v plné síle. Největší zábava je pak zřejmě běhat po schodech nahoru a dolů, postele jsou výborná trampolína a žádná minuta nesmí přijít nazmar třeba tím, že by si jen na chvilku v klidu sedly...
A tak se před spaním konejšíme myšlenkou, že další dny budou určitě lepší. Ne že by se snad dětem od nás nedostávalo láskyplné péče, ale šetřit je nebudeme. Zítra už budou běhat podle našich představ (snad ).
Jo a s telefony to teda šlo až překvapivě snadno. Nikdo před námi se zběsilým křikem neutíkal ani sebou v záchvatu nesekl o zem. Někteří z vás si tak mohou oddechnout, někteří zatněte zuby a zkuste to bez nich vydržet .

Hlavní poznatek dne: Průměrný dětský mobil je větší než jogurt.

Den 2.
Zásoby energie se nám z dětí včera vysát nepodařilo, takže kolem 6 už byla polovina vzhůru. A v 6 ráno asi není lepší místo na průzkum, než holčičí pokoj . Když už jsme teda spali snad jen my a instruktoři, byl brzký budíček (těsně po 7 hodině), rozcvička a pak všemi oblíbené pojídání buchet, kterými jste nás obdarovali.
Krátká vycházka, aby ostatní vedoucí dostali příležitost nachystat v tábořišti hru a vzhůru do středověkého světa se vším všudy.
Dnešek byl opravdu horký, (nebojte, lijeme do dětí vodu horem dolem), takže jsme v programu trochu improvizovali a největší "běhačky" nechali až na večer. K nim určitě patří hra na vlajky, která baví snad úplně všechny od nejmenších, až po ty starší, kteří se snaží to "hejno" nějak organizovat.
Instruktoři se rozhodli opět spát venku u ohniště (spali tam už včera). A k ránu má přijít bouřka. Tak jsme zvědaví, v kolik hodin se budou tlačit zpátky pod střechu .
Únava a pozdní hodina nedovolí delší textík, takže dobrou noc a zase zítra...

Hlavní poznatek dne: Bez ohledu na tvou vlastní rychlost, 10 dětem nikdy neutečeš...

Den 3.
Bouřka se v noci nakonec nekonala, ale protože střídavě pršelo, instruktoři si našli venku úkryt pod altánem a mapou . Snídani jsme venku ještě částečně stihli, ale zbytek dopoledne jsme upravili program a strávili ho hrami vevnitř. Nejprve si děti potrápily hlavičky hádankou "Kdo má v pokoji draka" a pak ve skupinkách zkoušely vytvořit různá 6 nohá, 3 ruká a vícehlavá stvoření (to jsou ty krkolomné fotky trakařů, stojek atd.).
Během poledního klidu se lepily první domečky z vybojovaných kostiček a zcela dobrovolně zdobila mapa prapory.
Odpoledne se počasí opět trochu vylepšilo. Každý tak dostal první dáreček na památku - vak na záda (batůžek), který si děti mohly dle libosti vyzdobit. Pak jsme na nátlak dětí zase dali "vlajky", ze kterých nás ale trošku předčasně vyhnala bouřka.
Déšť nám šel za patami, a opékání špekáčků na večeři tak probíhalo systémem "dej to pořádně do toho ohně".
Večerní "šestý smysl" už opět probíhal vevnitř za zvuku deště za okny. Zítra máme v plánu celodenní výlet na Bouzov, tak snad se počasí umoudří a dovolí nám si to hezky užít.
Kvůli zvratům a komplikacím s počasím jsme dnes dětem ani nedali telefony. Stěžovali si ale pouze 2 největší kluci (a to ne, že by chtěli volat domů, spíš si chtěli něco na 5 minut zahrát). Ostatní děti si na ně ani nevzpomněli - což nás těší. Tak jen abyste věděli, proč se dnes nikdo neozval .

Hlavní poznatek dne: Na každý úkol lze najít hned několik dobrovolníků... Pokud je za to plusový bod!

Den 4.
Čtvrtý den už bývá fajn. Divoši ze začátku tábora už najeli na táborový režim, všichni si navzájem vytyčili hranice, oťukali se a hlavně (což je opravdu důležité) aspoň trochu vypustili z hlavy domovy a postupně se začleňují do své nové dočasné "rodiny" a hledají si to svoje místečko v její hierarchii.
Po rozcvičce a snídani začalo malé šílenství s balením věcí na výlet. Člověk by si mohl říct: "2 oplatky, banán, 1,5 litru pití, pláštěnka, kšiltovka, peněženka" - to mají sbaleno za 10 minut. Jenže, když jde o 30 dětí, můžete se vsadit, že budou chybět alespoň 3 batohy, 2 peněženky a 6 flašek na pití . Navíc k tomu musíte pro všechny připravit 60 litrů pití, 6 chlebů a 5 kilo pomazánky. Takže hodina je na to samozřejmě málo... Následně, hned jak se zpožděním vyrazíte na autobus, zjistíte, že nejméně 3 flašky už někomu vytekly do batohu a má všechno mokré a 2 z těch nejmenších prcků vlastně chtějí na záchod, což před chvilkou (když jsme se ptali) nevěděli.
I přes všechny komplikace jsme úspěšně dorazili autobusy do Bouzova (tímto také děkujeme pánům řidičům a spolucestujícím za trpělivost).
Na hradě jsme se rozdělili. Ti menší šli na dětskou trasu s Ohnivcem a větší absolvovali výklad ohledně technického zázemí hradu (zásobování vodou, vytápění, fungování obrany hradu atd.). Následovaly všemi oblíbené suvenýry a my jsme se jako vždy děsili, co děti začnou nosit. A letos to na plné čáře vyhrály kapesní větráčky, kterých jsme z hradu dovezli asi 10 (opravdu tomu nejde zabránit ).
Hned po prohlídce hradu jsme vyrazili na rytířské klání. To sice v původním plánu nebylo, ale protože nám ochotní účinkující dali "táborovou slevu" a věděli jsme, že to pro děti bude zážitek, neváhali jsme. A tak jsme sledovali utkání chrabré a čestné princezny Adriany (té fandily všechny holčičky) se zlým a zákeřným Deimordem (samozřejmě favorit kluků). Starší a bystřejší kluci pak pokukovali po panoši Mojmírovi (nebojte, ve skutečnosti neznámá slečna Veronika).
Rytířské klání se samozřejmě líbilo, horší bylo, že pak nám jel autobus za 25 minut ze zastávky 2 km daleko. Co Vám budu vykládat, prostě zase stres . Naštěstí jsme autobus stihli a ani závada na trakčním vedení (30 minut zpoždění vlaku) nás nezastavila a tak jsme se před 7 hodinou vrátili do tábora. Večeře, krátká hra, umýt zuby a do spacáků hezky spát. Dobrou noc a těšíme se na další den...
A teda mimochodem, máme od dětí zákaz jakéhokoliv pečlivějšího skládání jejich použitých triček zpátky do batohů. Všechno musí zůstat "hezky pokrčené". Jak jinak by maminka poznala, že je to použité?!

Hlavní poznatek dne: Projíždí-li kolem skupinky dětí vlak, neexistuje způsob na upoutání jejich pozornosti (střelbu z děla jsme nezkoušeli)...

Den 5.
Dnešek byl částečně takový sanační den. Počasí nám nedovolilo jít ven, tak jsme dopoledne lepili a malovali stavby, uklízeli pokoje a někteří plnili tresty . Mezi tím byly jen nějaké drobné hry a samozřejmě oblíbený oběd - buchtičky s krémem.
Odpoledne přijela posila, když se k nám vedoucím konečně přidala Markétka - všichni starší kluci se tak zaradovali .
Včera večer jsme se rozhodli, že pokud bude moc škaredě, půjdeme s dětmi na krytý bazén. Není to sice ono, s rybníkem, kde bychom si vzali lodě a měli tam všechno pro sebe se to nedá srovnat... Ale letní tábor bez vody?! To snad ani není tábor.
Na bazéně dostali všichni příležitost se pořádně vydovádět. Chyběl nám tam jenom nějaký pořádný tobogán, ale děti si to vynahradily na skokanských můstcích.
Po bazénu a večeři jsme si dali "deskový večer". Každý si vybral nějakou hru a to byl náš odpočinkovější program až do večerky. Teď už děti zase spí, i když jednoho teď za trest trošku strašíme, aby si zapamatoval, že má být hodnější .
A ještě se chceme pochlubit, že jsme objevili všelék! A nebojte, podělíme se s Vámi o toto tajemství. Zjistili jsme, že cucavé bonbóny jsou naprosto zázračné! Dokáží během 10 minut vyléčit naražené koleno, bolest bříška i bolest hlavy. Zatím jsme (naštěstí!) nenarazili na jediný zdravotní problém, který by nezvládly .

Hlavní poznatek dne: Cucavý bonbón léčí, bolesti hlavy i křeči.

Den 6.
Dnes ráno se nám, vedoucím, moc nechtělo vstávat. Vše začalo větou: "Mě se nechce." Naštěstí jsme ale objevili potřebnou motivaci a na tyto chvíle máme pro příště připraveno motto: "Zatni svaly a uvědom si, proč jsi tady! Máš 26 dětí nad hlavou!"
Po budíčku, snídani a rozcvičce jsme se pustili do tvorby koresponďáků, abyste viděli, že tady na vás myslíme. A protože šly dnes odpoledne do pošty, můžete je někdy po víkendu očekávat doma. Některé byly opravdu povedené - a pokud ne úplně umělecky, tak svoji myšlenkou určitě.
Hned potom probíhala výstavba katapultů, případně trebuchetů - záleží, jak to komu zrovna vyšlo. Děti dostaly kartony, špejle, všemocnou lepicí pásku, provázek a další drobný materiál s úkolem vyrobit co nejhezčí a nejdalekonosnější vrhací stroj na vrhání zemáků daleko jak jen to půjde.
Na oběd jsme měli léty prověřenou hrachovou kaši, která každoročně boduje a umisťuje se v TOP táborových jídlech co se oblíbenosti a spořádaného množství týče.
Dopoledne jsme děti ještě šetřili, protože bylo mokro a zima. Dokonce mapa naší země prošla procesem vrásnění způsobeným působení vlhkosti na dřevotřísku. Hned po odpoledním klidu jsme ale děti navlékli do mikin a vyrazili s nimi na kopec hrát "hospodářství". Zkrátka běhačka na sbírání a lepení lístečků s obrázky domu, plotu, ovcí atd. s cílem, posbírat všechno co nejdříve a ve správném pořadí.
Svačinka prostě skvělá. Zákysky, ovoce a piškoty. Mňamka pro všechny... Pak krátký odpočinek a následně opět pekelné nasazení u vlajek. Dneska se zapojili taky všichni vedoucí (vlajky baví i nás). A tolik problémů a dohadování jako při hře (samozřejmě pouze v zápalu boje) nebylo zatím snad při ničem.
Po večeři probíhalo hodnocení a zkoušení sestrojených "vrhacích mašin". Některé byly opravdu kvalitní a vyzdobené, na druhou stranu vrhaly balvany (v našem případě brambor) asi jako když koza prdne bobek. Proto při následném sčítání výsledků skončily všechny týmy s naprosto stejným počtem bodů, takže vlastně vyhráli všichni.
V této spokojené pobojové náladě jsme si zazpívali pár písniček u ohně, kdy hlavním tahounem "Toulavé" byl malý Franta. Děti sice ještě chtěly pokračovat, ale den se nachýlil ke svému konci. Nejmenší rychle umýt zuby, instruktoři na to dohlédnout, pak jsou na řadě ti větší, zalézt do spacáku a u předčítání pohádky hezky spát, dobrou noc.
Na závěr dne chceme ještě poděkovat kuchařce a všechnopomocnici Monice, která už dnes musela odjet domů. Kromě nás bude určitě chybět i nejmenším holkám, protože nevíme, kdo převezme péči a starost o jejich účesy .

Hlavní poznatek dne: Hrachová kaše nikdy nezklame a děti jsou z ní vždy nadšené. Jen večer musíte nechat otevřené všechna okna.

Den 7.
Dneska jsme si moc hezky pospali. Teda kromě kuchařek, ty vstávají vždy o půl 7. My jsme si to protáhli a budíček byl výjimečně až po 8 hodině. Po krátké rozcvičce jsme si zahráli na zajíce v lese a hned pak si dali snídani.
Dopolední program byl opět věnovaný lepení a zdobení domečků a také hře na motivy hospodářství. Protože jsme už za půlkou tábora, rozdali jsme za body spoustu stavebního materiálu, ze kterého děti staví domečky, statky a všem skupinkám se již v jejich vesnici podařilo postavit mlýn. Děti si se svými stavbami opravdu vyhrály, pečlivě je namalovaly a rozmístily na vyzdobené mapě. Těší nás, že je baví se s mapou "piplat" .
Při hře na hospodářství si děti připravovaly vlastní políčka, na kterých se jim během chvilky podařilo zázračně "vypěstovat" brambory. Z těchto brambor dostali následně za úkol připravit pro nás, vedoucí, pořádný bramborák. Dostali pouze sirky, papír a některé ingredience. Všechno ostatní si museli sehnat v lese sami. Byl to sice boj, některé děti si z něj do života odnesly ponaučení, že oheň opravdu pálí (nebojte, nic vážného - poznáte ho podle ruky v hrnku ), ale všichni to zdárně dotáhli do konce. Nebudu vám nic nalhávat, "bramboráky" chutnaly jak špatně vyuzené makrely vyválené v popelu, ale jejich snahu opravdu oceňujeme, byli šikovní .
A protože se tak snažili, odměnili jsme je večeří na vysoké úrovni. Opečená houska, kečup nebo hořčice, rajčátko, list salátu, cibule a opečený plátek sekané - ano správně, na večeři jsme měli výtečný hamburger . A jak si pošmakovali. I ti, kteří běžně nejí ani chleba s máslem, si přišli pro druhou porci...
Kdybyste se zamýšleli, co se to pravidelně objevuje za fotky dětí házejících dřevěné kolíky vzduchem, jedná se o velmi starou švédskou, přímo vikingskou, hru Kubb. Máme ji s sebou poprvé a musím říct, že děti ji hrají v každé volné chvilce.
Poslední večerní program bylo vyhlášení dosažených výsledků a zpívání. Protože se rozpršelo, nebylo to bohužel u ohně ale pod stanem. Nálada byla ale i tak dobrá. A protože tu máme pořádného kytaristu, který se nebojí do toho třísknout a tím nás udrží hezky v rytmu, nám i dětem se zpívání líbilo.
A nakonec jako každý večer, zuby, do spacáku, pohádka a spát. Dobrou noc a zase zítra.

Hlavní poznatek dne: Zjistili jsme, že jsme se zde na táboře vrátili do raných dětský let. Naše pravidelné činnosti jsou pouze že: jíme (přibližně 3x víc než doma), spíme (každou volnou chvíli - ta je bohužel pouze v hluboké noci), kadíme (někteří nepravidelně) a sem tam si něco zahrajeme.

Den 8.
Dneska dělal pokoj malošků (všichni kluci do 11 let) ráno pěkný bugr... Musíme je asi budit dřív . Za "odměnu" měli běhací rozcvičku a hned pak jsme si zase dali zajíce v lese.
Abychom pořád něco netvořili nebo neběhali, dali jsme si po snídani odpočinkovku (i když pořádně adrenalinovou) - a to BINGO. Prý nás bylo slyšet až do lesa, kde další vedoucí chystali následující hru. Děti se nechaly pořádně unést a bylo to napínavé jak malé trenky. Taky jsme hráli o pořádné ceny - fruka a kyselé pásky! Těžko vymyslet něco hodnotnějšího po 8 dnech na táboře .
Hned pak byla hra plná různých úkolů od "dones šišku" až po "slož básničku" - rychlý posel. Abyste nebyli ochuzeni, vybrali jsme pro vás nejhodnotnější kusy jako ukázku dětské tvořivosti:
Princezna princatá, pořád se jen voněla, voněla a voněla, až se převoněla.
Byla jedna princezna, ta měla dlouhé vlasy, ony se jí ostříhaly a ona byla nešťastná.
Rytíř odvážný, je také rozvážný, má rád meče a sebou je vleče, rád chodí na turnaje a taky rád bubnuje, má ho každý rád.
Byla jednou jedna princezna, která nikdy kámen nenesla. Jednou ho unesla a nahoru vynesla.
A vítězem se podle nás stává:
Byl jednou rytíř statečný, jak srdce hrad, pořád jenom vítězil, avšak jednou v boji - propíchli ho. To byl osud rytíře, který byl statečný.
Abyste byli v obraze, byla to hra na čas, takže vymýšleli pod tlakem .
Po obědě a krátkém odpočinku jsme se začali rychle chystat na vodu. Slunce nám po asi 4 dnech konečně sem tam prosvitlo, tak jsme toho rychle chtěli využít. Šli jsme na krytý bazén, pořád bylo chladno, ale hned jak se to trochu zlepšilo, vyběhli jsem také na venkovní část koupaliště a dokonce nám pustili tobogán . Pro děti tedy naprostá spokojenost...
Příjemně utahaní a vydovádění z vody jsme si pak na ohni opekli špekáčky a za doprovodu kytary si opět zazpívali. Nejsme sice žádní velcí bardi, ale určitě to bylo lepší, než včera a věřím, že se budeme postupně zlepšovat. Zítra nás čeká druhý celodenní výlet, tak dneska raději dříve spát, budeme brzo vstávat.
Jo a abyste byli v obraze, telefony dáváme dětem ne zcela pravidelně. Snad vám to nevadí, ale my jsme moc rádi, že je nevyžadují a raději se věnují hře s ostatními, než brouzdání internetem, volání domů nebo poslouchání písniček. A ani děti si vůbec neztěžují, tak to bez nich ty poslední 3 dny vydržte .

Hlavní poznatek dne: Nevíme, zda je to už uznaný lékařský termín, nebo ještě ne, ale dle našeho názoru trpí spousta dětí (alespoń zde na táboře) syndromem PMO. Zkratka je to česká, chceme se zasadit o její zavedení a znamená "příliš mnoho otázek". (Samozřejmě to myslíme jenom hezky!)

Den 9.
Dnes jsme si budíček pro všechny dali už v 7 hodin, protože jsme chtěli mít bezpečnostní rezervu pro odjezd na výlet. Krátká rozcvička, jen tak aby všichni rozlepili obě oči , chutná rychlá snídaně (koblih, závin, vánočka - každému dle libosti) a do rozespalých hlaviček jsme hned tlačili pokyny k výletu - dlouhé kalhoty, peněženka, mikinu do batohu, pláštěnka, aspoň 1,5 litru pití, svačinu dostanete až přijdete sbalení, mezi ty větší rozdělíme chleby a pomazánku určenou na svačiny.
V 9 už jsme vyráželi hezky sbalení z tábora. Oproti prvnímu výletu to byla fofrovka, jít ještě na jeden, dáme to snad za 15 minut !
Cesta vlakem byla příjemná, je přeci super sedět na zadku a kilometry při tom hezky utíkají . To byly děti ještě plné elánu, energie a nadšení! První prudší kopec při výstupu na Dlouhé Stráně je z toho ale rychle dostal , i když tůra nebyla nijak dlouhá. Malošci šli nahoru 4 km a zbytek jeli mikrobusem přímo k horní nádrži. Ti větší si to dali pěšky celé a měli z toho už pěkný výšlap. Byli ale moc šikovní, nahoru 7 km, převýšení 800 metrů a šli v pěkném tempu .
Cestu jsme samozřejmě prokládali pravidelnými pauzami a svačinkami, ale i tak jsme si hezky mákli.
Po přibližně 3 hodinách jsme se vyškrábali až nahoru na horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně a je to opravdu impozantní dílo. Bohužel nám nahoře vyfukovalo, tak jsme se moc nezdržovali. V bufetu si někteří dali párek nebo čokoládu, rychle se na památku vyfotit a celé to zase seběhnout dolů.
Po cestě zpátky vlakem si někteří moc hezky a někdy i tulivě zdřímli . A po příjezdu do tábořiště nás čekalo malé překvapení. Příjezd pana Šuvady spolu s vynikající buchtou (o té děti ještě nevěděly, dostaly ji až po večeři).
Stravování dětí je celkově zajímavá věc. To si tak říkáte, že jim třeba uděláte něco dobrého, ale z neznámého důvodu to některým nejede - což se naštěstí nestává moc často. A někdy to funguje přesně naopak. Dnes byly na večeři fazole s kukuřicí a špekáčkem. Byli jsme opatrní a čekali na reakci dětí, jestli jim to pojede, nebo to bude boj. A děti překvapily... Na nás jídlo skoro nevyšlo . Někteří rekordmani si šli přidat snad 3x.
Po večeři krátká hra na zapamatované vědomosti z výletu, výše zmíněná buchta, zuby, pohádka a spát. A že dnes většina z nich usla opravdu rychle – a to nás opravdu těší . Co může být lepšího než spokojeně utahané děti…
A pokud by to náhodou četly děti, které s námi jsou a nebo někdy budou na táboře, chtěl bych je o něco poprosit. Pokud vám vedoucí říkají: „Vemte si bundu“, vezměte si ji! Kde jinde ji pak nahoře na kopci chcete hledat, než u vedoucího v batohu. A nám je pak zima .

Hlavní poznatek dne: Pokud nepohlídáš děti, aby s sebou měly dost oblečení, zima nakonec stejně bude tobě!
A ze dneška máme ještě jeden… Při dostatečné únavě je dítě schopno usnout téměř v jakékoliv poloze či pozici.

Den 10.
Protože už je to dost zpětně, nikdo na to není tak zvědavý a bude to stručnější . Předposlední den tábora a po delší době bylo opravdu docela hezky, když mluvíme o počasí. Ráno zdobení domečků a mapy. Děti si dávaly opravdu záležet, budovaly mosty, ohniště, prapory...
Sluníčko nám pak dovolilo konečně nějakou vodní hru - úkolem bylo propíchnout balónek naplněný vodou a druhý člen týmu, se zavázanýma očima, musel co nejvíce této vody zachytit. Pro diváky velmi atraktivní, pozorovat jak jsou vaši soupeři sletí od hlavy k patě .
Odpoledne měly děti delší volno, ještě ladily mapu a hrály si hry. Hned pak následovala závěrečná táborová hra, která definitivně rozhodla o pořadí družstev. Bylo to napínavé až do konce. Nakonec těsně zvítězilo družstvo žlutých - Hélios. Všechna družstva se ale moc snažila a pořadí se po celý tábor přelévalo.
Večer pak u ohně proběhlo vyhlášení výsledků a rozdávání zasloužených odměn. Každý dostal diplom za umístění v družstvech a ti nejlepší pak taky za jednotlivce. Navíc byl pro každého připraven další diplom za "superschopnost" nebo vlastnost, která nás během tábora nejvíce zaujala. Jako malý bonus pak byly odznáčky.
Protože byl poslední večer, nechali jsme trošku volnější režim a pozdější večerku. Ale před 11 už téměř všichni zcela dobrovolně (kromě těch nejstarších a nás) spali. I my jsme samozřejmě museli probrat, co se nám povedlo, a nebo co bychom naopak chtěli další roky dělat jinak. A že to byla dlouhá debata !

Den 11.
Poslední den... Konečně máme zase opravdu hezké počasí a je slunečný a teplý den . Budíček byl trošku dříve než obvykle, ale stejně už měli někteří (hlavně ti nejmenší) sbalené věci . Že by se už těšili domů?
Než uklidíte všechny místnosti, je to dřina... Sbalit celou kuchyň, všechny herní věci, svoje věci, zbytky jídla, stan, lavičky, všechno to nacpat zpátky do auta a hlavně rychle, než začnou pokládat asfalt přímo před tábořištěm - ano, načasovali si to výborně . Všechno jsme naštěstí stihli, nic moc nezapomněli a tak jsme mohli vyrazit na cestu domů. Ještě cesta vlakem, stihnou se rozloučit se všemi novými kamarády, poslední příležitost něco probrat a domluvit, přejezd dodávkou a konečně... Před hasičárnou čekají rodiče! Paráda! .
Děti jsme předali všechny, více méně také se všemi věcmi a pokud víme tak celé . Konečně můžeme upustit z ostražitosti a další tábor máme (snad) úspěšně za sebou. Jestli tábor byl nebo nebyl úspěšný ví jenom děti... My doufáme, že se jim s námi líbilo. Pokud bude tábor v příštím roce znovu (a my se budeme snažit aby byl), budou děti snad chtít jet znovu - to by pro nás byla ta největší odměna.

Na závěr bych chtěl poděkovat... A to všem, kdo měl v tomto táboře jakkoliv svoje prsty .
Vám, že jste nám svěřili svoje děti, a my jsme si tak s nimi mohli užít těch společných 11 dní. Byly sice namáhavé, ale když je to fajn, tak je to MOC FAJN a baví nás to.
Taky samozřejmě dětem, že s námi jely (věříme, že většinou dobrovolně ), že byly hodné (když se jim chtělo), neprovedly žádný průšvih a že se nás obvykle snažily poslouchat .
Instruktorům, bez kterých (jak jsme jim již řekli) bychom to rozhodně nezvládli. Hodně nám pomáhali nejen s chodem tábora (nákupy, oheň, mytí nádobí, věčné přestavování věcí na dvoře kvůli dešti atd..), ale taky se hezky starali o děti. Doufáme, že si taky tábor co nejvíce užili a další rok budou chtít jet znovu - potřebujeme je!!
Slečnám kuchařkám - všem 3 co se nám vystřídaly. Peti, že měla kuchyň hezky pod palcem, připravila dětem chutný jídelníček a starala se o to aby bylo jídla dost a včas. Monči, že ji s tím první půlku pomohla a přitom se stíhala postarat taky o nejmenší děti. A Markétce, že se hned po příjezdu naplno zapojila do vaření, táboráků a programu celkově (hlavně teda zpěvu, protože jediné z nás jí to docela jde ).
Verči, jako spolutvůrci táborového programu a druhému nejvyššímu (naštěstí ne výškově ale funkcí ) přes hry a všechnu táborovou srandu. Taky že dělala kamaráda a zprostředkovatele všem dětem, které to rozhodně ocenily.
A pak Lukášovi (Sosymu), že vymyslel a připravil rozhodně největší část programu. Je to časově opravdu náročné a doufejme, že se k tomu odhodlá i do dalšího roku, protože bez něj by tábor vůbec nebyl...
A kdo to všechno přečetl až sem, má navíc moje speciální uznání, protože takto dlouhý text jsem snad ještě nikam nepsal . Takže znovu děkujeme a snad na dalších akcích nebo příští rok na táboře: "AHOJ!!!"

Organizační věci
- Pokud bude tábor v další roce, termín a místo konání se budeme snažit zveřejnit nejpozději v lednu 2017 zde na našich stránkách a na Facebooku.

- Poslední asi 3 fotky jsou ztráty a nálezy, hlaste mě (737 700 141) nebo lépe Lukášovi (792 300 994) co je Vaše, rádi se toho zbavíme.

- Obdobně, pokud doma někdo našel něco, co není jeho a nebo zjistil, že mu něco chybí, dejte nám vědět, zprostředkujeme výměnu.

- Všechny fotky z tábora můžete stáhnout z tohoto odkazu: zde. Upozornění na chybu se nebojte, je tam prostě 1000 fotek, tak je to velké . Je to obyčejný ZIP soubor, který u sebe můžete rozbalit.

- Pokud se některým dětem, které ještě nejsou naši členové, líbil náš kolektiv a rády by toho s námi podnikaly co nejvíce (včetně tréninků a jezdění na soutěže - mnohdy vícedenní včetně Prahy, Šumperka) budeme rádi, když se nám ozvete. Dáme Vám více informací a řekneme, kdy kam máte dorazit. Není problém se kdykoliv připojit...

- Během roku pořádáme další "nesoutěžní" akce, kterých se mohou děti účastnit (zimní tábor, víkendové akce, výlety). Jsou pořádány zcela nepravidelně dle času a možností vedoucích . Informace o nich budou obvykle na našich stránkách nebo je rozesíláme přes SMS. Můžu si Vás přidat do "seznamu" pro rozesílání a budete vždy informováni .

- 20. srpna pořádáme na hřišti ve Veselé dětské odpoledne. Bude tam plno atrakcí pro děti, včetně možnosti bagrovat na opravdovém bagru, jezdění na koních, ukázka hašení požáru hasiči atd. Večer pak zábava pro dospělé s kapelami Ptakustik a Syrup - Kabát revival. Budeme rádi, pokud nás přijdete svou návštěvou podpořit (nejlépe s partou známých ). Peníze z akce jsou pak investovány do činnosti sboru, hlavně práce s mládeží. Nejaktuálnější info bude na našich stránkách nebo na Facebooku na stránce události: zde.

Po kliknutí na náhled se zvětšená fotografie otevře v novém okně.

Další ročníky, kterých jsme se účastnili:
2010 2011 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023